Password Recovery

Fortgot your password? Don't worry we can deal with it
Rozhovor s Michalem Preislerem, autorem knihy Chuť dračího života

Autor: Samantha

Rozhovor s Michalem Preislerem, autorem knihy Chuť dračího života

Jak přesně jsi se dostal k psaní povídek a psaní vůbec?

Nečekaně. Tohle slovo to vystihuje nejlépe. Ale asi bych to měl trochu rozvést. Nápady na příběhy jsem měl, co si pamatuji, vždycky. Někdy v roce 95 jsem si začal pravidelně kupovat časopis Ikarie, v němž vycházely SF a F povídky, a který pořádal literární soutěž Ikaros. Do jednoho z ročníků jsem se pokusil přispět. Měl jsem jasnou představu, co chci napsat, ale povídka se neumístila. Po letech se mi dostala do ruky, a já si ji mohl s odstupem přečíst. No, zastyděl jsem se :) Bylo mi tenkrát dvacet, pár mých kamarádů psalo například články do studentských časopisů. Mně sice sloh docela šel, ale nějaké obzvláštní zalíbení jsem v tom nenašel. Svůj literární záchvěv jsem tedy uložil k ledu.

A pak přišel rok 2013. Já se trochu zdráhám to napsat, ale věř mi, že je to pravda. Prostě jsem měl sen. Jeho obsah si přesně nepamatuji, ale když jsem se ráno probudil, doslova na mě útočila témata nejrůznějších příběhů a dožadovala se zpracování. A já, tvor stižený slabou dyslexií, jsem vzal do ruky tužku a začal psát.

 

Drak je velmi obecný pojem. Někdo si „ideálního draka“ představuje jako wyvernu, někdo jako draka z filmu Dračí srdce, někdo úplně jinak. S jakou představou se nejvíc ztotožňuješ ty?

Kdo četl nějaké mé povídky si musel jistě všimnout, že mé příběhy jsou poměrně jednoduché a často jsou inspirovány pohádkami. Konkrétněji archetypálním svatojiřským modelem drak-princezna-rytíř. Z toho také vychází i moje vizuální představa draka, spíš jako vystřižená z dětské knížky. Dobrácký výraz, břicho, ocas ukončený kožnatým hrotem a malá křídla. Ta jsou u něj však dost důležitá, dovolují mu létat a být nezávislý. „Můj“ drak je svobodný tvor, který má rád místo, kde žije i lidi, ale nenechá si líbit nic zlého.

 

Jak jsi přišel k drakům?

Komu by se draci nelíbili? Je zajímavé, že jako malý jsem při poslechu pohádek bral automaticky draka jako zlouna, kterého Bajaja prostě musí dostat, ale obrázky s draky, například od Alše, se mi líbily bezkonkurenčně nejvíc. A příběhy, kde byl drak na té dobré straně, jsem měl také nejraději. Tebou zmiňovaný film Dračí srdce jsem viděl až jako starší, ale sebral mě, stejně jako Dračice ze Shreka :)

Z pohledu komunity to bylo tak, že jsem hledal nějaký vzor na svícen ve tvaru draka a narazil na stránky Dračího světa. Nejdřív jsem nevěřil vlastním očím. Pak jsem se trochu začetl a hodil svoje lidství za hlavu.

 

Ve tvé knize má hlavní protagonista Jiří Marvan ženu a tři děti, stejně jako ty. Jaké další věci v knize jsou inspirovány tvým okolím?

Dal jsi jako příklad hlavní pětici, takže lidičkové. O tom bych se snad ani neměl moc šířit, ne? Fakt je, že většina lidí je kompletně smyšlená. Kdo má reálný předobraz je postava strejdy Richarda z povídky Vzdálená přízeň. Jeho příběh mi připadal natolik ohromující, že jsem ho tam prostě musel dát.

Co se týče ostatních věcí, tak například zeměpisně jsem se pokoušel usadit příběhy co nejreálněji. Většina popsaných měst a míst skutečně existuje. I když nejsou přesně taková, jak je popisuji.

Koneckonců, svět, v němž se všechny příběhy odehrávají, je paralelní. Takže na Karlově Univerzitě nikdy nebyl mechanický počítač, ale hospoda v Runině existuje (poznámka redaktora: Že by to bylo tohle?).

 

Kdyby se tvá žena proměnila v draka, zachoval by ses stejně jako se Jiří Marvan zachoval v knize?

S Jiřím máme stejné vlastnosti a uvažování. Ono to ani jinak nejde, skoro žádný autor nedokáže psát o někom jiném než o sobě, takže jsem mu vtiskl své rysy. Ovšem na rozdíl ode mě je schopnější. Například já, kdybych se náhodou potkal s Liz, asi bychom si moc nepopovídali.

Ale jinak, ano, pokusil bych se o to. Ovšem nedělám si iluze, že by to byl mnohem kratší, a řekl bych i docela smutný příběh. Žijeme v prostředí, kdy jsme daleko víc pod dohledem, než například za protektorátu. Taková anomálie by systému prostě neunikla. A zákrok by byl nekompromisní. 

 

Jaké své teoretické i praktické znalosti jsi v knize zúčtoval?

Tak v první řadě pravopis, který se do mě snažil vtlouct pan učitel Škrla. I přes jeho maximální úsilí, trpělivost a neoddiskutovatelné dovednosti jsem sice zůstal téměř vakantní, ale i to málo, co jsem dokázal udržet, se mi opravdu hodilo :)

Pak už jsou to jen spousty maličkostí, které se dají pohodlně vygůglit.

 

V knize se vyskytuje poměrně dost různých technických udělátek. Jsou všechny reálné, nebo alespoň vyrobitelné?

Myslíš dračí výběhy, numeromachina, pelech vestavěný v autě, nebo otevírací střecha? Vyrobitelné asi ano, jak moc by fungovaly, je otázkou. Snažil jsem se to maximálně domyslet, ale spousta technických potíží se vždycky ukáže až při uvádění do provozu, což jsem jaksi udělat nemohl. Mimochodem, všiml sis chyby při použití té střechy? Jak to ta dračice asi při přistání otevřela, co?

Trošku pochybuji, že by se dal pořídit mobil s funkcí automatického přeposlání polohy. Každopádně tu však nejsou žádné převratné technické zvrhlosti. Snad až na torques. Název pochází od keltského náhrdelníku vyrobeného z jednoho kusu kovu. Vypadal jako prut stočený do tvaru písmene C s razítkovými konci. Mohl být vyroben ze železa, bronzu, ale zpravidla i z drahých kovů. O tom, že byl jako šperk dost nepraktický, svědčí hlavně to, že se torquesů moc nenašlo, ale jsou s nimi zobrazováni keltští bohové.

 

Jaký je to pocit, vydat svou první knížku?

Je to zvláštní, ale když mi poštou přišly ty krabice s hotovými knížkami, pocítil jsem spíš úlevu, než nějaké nadšení. Těšil jsem se na ten okamžik od první chvíle, kdy jsem pojal podezření, že z těch několika povídek by jednou mohla vůbec knížka být. Připomínal jsem si ho, když jsem četl podesáté nějakou pasáž, a pořád v ní nacházel chyby, takže jsem ji chtěl ve vzteku zahodit do kouta. Myslel jsem na něj, když jsem tápal v přípravě projektu na startovači.

Skutečně jsem se na to těšil, ale nakonec jsem přišel na to, že nejlepší na knížce bylo to psaní.

 

Když už jsi zmínil psaní, jak dlouho ti trvalo celou knížku napsat?

Rok jsem ji psal. Rok jsme ji s Ludamirou opravovali a rok jsem sháněl peníze.

 

Jak tvé povídky vznikají, na papíře nebo v počítači? Pokud to druhé, jaký je tvůj preferovaný textový editor?

Téměř výhradně preferuji psaní na papír a pak přepsání do počítače. Je to sice zdlouhavé, ale vyhovuje mi to kvůli lepšímu přehledu a hlavně, můžu psát kdekoliv.

K druhé části otázky bych vysvětlil, že knížka je napsaná ve Wordu, ale přecházím na Open office, protože tento program je mi z principu mnohem sympatičtější.

 

Vydání knížky Chuť dračího života jsi financoval přes startovač.cz. Jak náročné je dovést takovou kampaň do zdárného konce? Udělal bys něco jinak, kdybys tuto kampaň dělal znovu?

Zas tak velký problém to nebyl. On startovač – rozuměj jeho zřizovatel – má sám za sebe snahu, aby zveřejněný projekt uspěl, takže se snaží všemožně pomáhat. Nejtěžší asi bylo to sdělení sestavit. Myslím, že mi ho s připomínkami vrátili asi šestkrát. Samotná kampaň už byla celkem prostá, ale neznamená to, že jsem tam chodil jen koukat, jak mi přibývají peníze. Snažil jsem se o propagaci, dělal jsem novinky, posílal mejly, kolega Dragonis mi udělal plakát, který jsem roznesl do knihkupectví a knihoven v okolí. Co pro mě v tomto směru bylo velikým zklamáním, byl Facebook. Profil knížky jsem udělal právě na radu startovače. Vložil jsem do toho 80% času veškeré propagace, dokonce jsem si zaplatil i reklamu, ale výsledky byly naprosto ubohé. Řekl bych, že pokud profil nemá alespoň 1000 přátel, jeho výsledný efekt bude minimální.

 

Co bys doporučil autorům, kteří by také rádi vydali svou vlastní knížku?

Na takové věci se ptej spíš někoho, kdo má za sebou vlastní knihovničku, ne jednu upocenou knížečku. Ale dobře, nechám si pro sebe všeobecná moudra. Měl bych asi dvě doporučení. Zaprvé psát to, co tě baví. Jinak z toho vznikne jen paskvil. A zadruhé poslouchat rady. Tím ale nemyslím bez rozmyslu. Radit je snadné a každý má na jednu věc jiný názor, ale když píšeš, může se ti snadno stát, že ztratíš sebereflexi. Proto je dobré připomínky alespoň zvážit.

Je potřeba si uvědomit, že Chuť dračího života vyšla hlavně díky financím od startérů. Zvlášť pak jednoho anonymního dárce, který mi přispěl opravdu výraznou sumou. Jsem pochopitelně moc rád, že má knížka existuje, ale snažím se být pokorný. Není to zkrátka jen moje dílo.

 

A teď to, co všechny draky zajímá úplně nejvíc – kdy bude další knížka? :)

Co se CHDŽ týče, s pokračováním nepočítám. Považuji ji za zdařilou a myslím, že druhý díl by byl už jen horší. Nicméně v příběhu je několik neuzavřených dějových odboček, které nějaká další velmi volná pokračování připouštějí. Mám na mysli například osudy dračice Lucie.

Každopádně určitě počítám s vydáním e-booku a dotiskem knížky, a to patrně někdy na podzim.

S literární činností ovšem určitě končit nehodlám. Další na řadě bude však něco úplně jiného. Ona totiž CHDŽ měla být vlastně taková zkouška. Prapůvodně jsem chtěl vydat pracovní vzpomínky svého tatíka. Já vím, zní to divně, kdo by chtěl číst příběhy z práce obyčejného elektrikáře? Můj táta sice byl obyčejným elektrikářem, ale na dosti neobyčejném místě. Jezdil totiž víc jak dvacet let u Československé námořní plavby, a vezmi jed na to, že na lodi s českými námořníky a kapitánem, který byl často Rus, se toho semlelo opravdu hodně.

Táta své zážitky sepisoval do krátkých dopisních zpráv, kterým říkal kopírované zpravodajství. Knižní podobu jim však dát už nestačil. To tedy čeká na mě.


Další podvídky a informace o knize najdete na webových stránkách Michala Preislera a ve zdejší sekci Kde najít draky

Knihu si můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství JonathanLivingston.cz.

Autorem veškerých zde použitých ilustrací je Samantha.